 |
||
|
|
||
|
Jana Píchová Tachlovice
okr.Praha-západ
+420 603 328 104 |
MOJE POCITY
Smutek je velmi slabé slovo pro to, co poslední dny prožívám. Ještě minulý týden jsem doufala, že Andulčino nezabřeznutí, které mě velmi ranilo, bude na dlouhou dobu posledním mým kynologickým neúspěchem. Dnes jsem alespoň v tomto ohledu šťastná, že to příroda (něčí prozřetelnost?) zařídila takto - opravdu nevím, co bych dělala, kdybych se týden před porodem dozvěděla takovou zprávu...
Je to ale i pocit marnosti. Ano, Andulku jsme si pořizovali jako domácího mazlíčka. Nicméně život kynologický a začátky života chovatelského nám velmi zachutnaly a je velmi těžké udělat najednou za vším tlustou čáru. Měla jsem velikou radost z Andulčiných úspěchů jak na poli krásy, tak na poli pracovním. Nelitovala jsem energie, času ani peněz, když jsem viděla, že to vše začíná mít smysl a začíná se dařit. V počátcích jsem se ani neodvažovala doufat, že se s ní dostanu tak daleko - postupně jsme začaly šampionáty několika zemí a doufaly, že se nám podaří alespoň 1-2 dokončit. Nakonec jsme jich dotáhly šest! Podzimní zkoušky pro nás byly na začátku nepřekonatelnou metou - a dnes je Annie všestranná fena! Ale poslední dny, když mám sem tam příležitost sledovat její úžasné vypracování zvěře, je mi do pláče. Nejsem myslivec, abych se mohla těšit pouze z práce jako takové. Těšila jsem se, že vyvrcholením toho všeho budou Andulčina štěňátka a já že budu moci pyšně sledovat, jak rostou do krásy a prokazují vynikající lovecké vlohy, které jim Andulka předala... I to vše by ale člověk oželel, kdyby si alespoň mohl být jistý, že Andulka je a zůstane klinicky zdravá, že u ní epilepsie nikdy nepropukne...
Zloba mě boužel také poslední dny provází. Zlobím se na chovatele Andulčiných předků, kteří jistě museli ve svém chovu zaznamenat případy epilepsie (když znám zákony genetiky a podívám se na tabulku a ta obrovská procenta „dědivosti“(viz odkaz „Epilepsie pohledem genetika“), je mi jasné, že nemohli nezaznamenat...). Zlobím se na ně i na činovníky Klubu, že dovolili prokazatelně čtyřnásobné, ale podle (pro mě) neověřitelných informací až šestinásobné (ano, ŠESTINÁSOBNÉ!!!) spojení Andulčiny babičky Nory z Javorové aleje s Caesarem od Frejlachů, což se jeví nejen z hlediska genetiky jako velmi mírně řečeno neprozíravé. Jsem zděšená, když s pohledem na výše jmenovanou tabulku přemýšlím o tom, kolik potomků z těchto pěti vrhů musí být postižených a kolik „přenašečů“, a když vidím, jak veliká a významná část českého chovu je tím dotčena. Zlobím se na všechny chovatele a majitele pejsků, kteří tuto nemoc tají a nebo dokonce na nemocných jedincích nadále chovají.
I pocity sounáležitosti a soucitu mnou nyní zmítají - ve vztahu k Andulčiným sourozencům a jejich pánečkům, především ale k Romaně z CHS Monvi Salvia, která tímto přišla o dvě chovné feny, 6 let nadějí, ale hlavně práce a odříkání, o penězích ani nemluvím.
A v neposlední řadě je ve mně obava z budoucnosti, obava, že onemocní ještě někdo další z Áček . Jakkoliv si přeji opak a modlím se za něj, tak zákony genetiky jsou neúprosné. Ale doufám, že tak, jak „výjimka potvrzuje pravidlo“, nenaplní se genetický předpoklad zcela...
Z těchto důvodů APELUJI na Klub chovatelů výmarských ohařů, - aby se jednoznačně postavil za to, že zdraví je to nejdůležitější, co je třeba u VOK zachovat a upřednostňovat, jakkoliv se exteriér a pracovní vlohy zdají atraktivnější. - aby nezavíral oči před zásadnějšími genetickými riziky, jako je třeba dysplazie kyčelních kloubů nebo právě epilepsie - připadá mi, že se soustředíme hlavně na podružné věci, které neohrožují a neomezují běžnou denní existenci jedince (barva srsti, bílé znaky, černé drápy...) - aby povoloval opakovaná krytí pouze ve výjimečných případech, aby se co nejvíce snížilo riziko podobného rozšíření nežádoucích genů - aby se zamyslel nad posunutím věkové hranice pro chovnost do vyššího věku, kdy je již větší pravděpodobnost, že se případné choroby stihnou projevit
APELUJI na všechny chovatele a majitele VOK (ale nejen jich), - aby netajili žádné informace a možná ani podezření o závažných dědičných chorobách - kdyby byl každý tak zodpovědný, aby odhlédl od svých osobních zájmů nebo falešné solidarity a v zájmu zdraví českého chovu nahlásil každý jednotlivý případ, mohlo by se s těmito informacemi uvážlivě pracovat tak, aby se příliš neochudila genetická základna chovu, ale aby se přitom zamezilo odchovu potenciálně nemocných jedinců. Klub by se ale musel zcela spolehnout na to, že drtivá většina těchto případů bude skutečně nahlášena, a že pokud je některá linie „čistá“, není to s největší pravděpodobností jen proto, že tyto informace většina chovatelů tají... - aby si vždy uvědomili, že naší snahou by mělo být vždy odchovat především zdravé jedince, a pokud by neměli být zdraví, raději nechovat vůbec
Do budoucna přeji všem výmarákům a jejich pánečkům i přátelům, aby byli především zdraví a mohli se radovat z každého povedeného dne. Vše ostatní už je luxus navíc...
|
|
